FBYouTubeen
Viagra generico Comprar Cialis Generico Cialis Professional Cialis Generico Comprar Cialis Original Comprar Cialis Professional Cialis Generico Cialis Cialis Original Comprar Cialis Daily Comprar Cialis Super Active Cialis Daily Comprar Cialis Comprar Cialis comprar Kamagra Cialis Super Active Comprar Levitra
Kamagra kaufen levitra apotheke Viagra Generika Viagra ohne rezept Viagra kaufen Lovegra potenzmittel viagra Cialis Bestellen Lovegra kamagra oral jelly kaufen Potenzmittel Rezeptfrei Tadalafil 20mg Tadalafil kaufen Cialis kaufen Viagra Bestellen Viagra kaufen viagra kaufen ohne rezept viagra frankreich Cialis 40mg Cialis bestellen
cialis 20mg cialis generique acheter levitra kamagra oral jelly viagra generique levitra pas cher kamagra prix acheter viagra viagra sans ordonnance cialis pas cher achat viagra kamagra 100 viagra prix kamagra pas cher kamagra 100 mg cialis sans ordonnance levitra sans ordonnance cialis en ligne viagra france

Proměny 2018

Která z letošních proměn se vám nejvíce líbí? Hlasujte o nejkrásnější proměně roku 2018!

Můžete se podívat také na proměny minulých ročníků: 2017, 2016, 2015,

Víte o pěkné proměně ve svém okolí, která by si také zasloužila zviditelnění? Je to snadné. Přihlašte ji do dalšího ročníku výstavy.

Město Osek se snaží již několik let navrátit život hradu s nebývalou krásou. V roce 2013 koupilo od Lesů ČR tuto jedinečnou historickou památku za 1,3 milionu korun. Tomu však předcházelo osmileté jednání, během kterého se město snažilo hrad Rýzmburk získat do svého vlastnictví. Od roku 2011 se zde také příležitostně pořádají různorodé kulturní akce. Jejich rozsah je ale limitován havarijním stavem hradu. Od roku 2011 probíhá také česko-německá příhraniční spolupráce s městem Frauenstein, která byla jedním z impulsů pro vznik Občanského sdružení pro záchranu hradu Rýzmburk.
Od vzniku občanského sdružení se celý objekt hradu odlesňoval, což bylo velmi náročné. Při těchto pracích pomáhali dobrovolní hasiči, ale i široká občanská veřejnost. Díky neúnavným pracím se podařilo celý areál do roku 2017 téměř odlesnit. Jako nový vlastník se město od roku 2013 podílí na úpravách areálu jak po finanční stránce, tak i materiálovým zajištěním.
Na hradě stále probíhají záchranné stavební práce, které by měly pomoci co nejrychleji stabilizovat nejohroženější části zdiva. Souběžně je realizováno množství archeologických průzkumů. Díky nim se také podařilo objevit unikátní reliéfní kachli z období středověku s dosud neznámým motivem. Na těchto pracích se podíleli i dobrovolníci ze zahraničí v rámci mezinárodních workcampů. Toto úsilí již „spolklo“ nemalé finanční prostředky. Největší odměnou všem dobrovolníkům je zpřístupnění hradu široké veřejnosti a záchrana památky pro budoucí generace.

Zahrady minoritského kláštera jsou nejstaršími dochovanými zahradami v Českém Krumlově. Nedlouho po založení kláštera v roce 1350 minorité zřídili konventní zahradu a zelinářskou zahradu. Na vstupním nádvoří kláštera, nazývaném Tramín, se nacházel hřbitov řeholníků upravený jako ovocný sad. V polovině 18. století postavili v konventní zahradě kuželnu, jejíž pavilon se dochoval do současnosti. Od začátku 19. století byla konventní zahrada pronajímána českokrumlovským měšťanům. Po 1. světové válce minorité nechali zahradnicky upravit místo bývalého hřbitova na nádvoří Tramín. V roce 1950 byli minorité z kláštera vyhnáni a celý areál začal pustnout. Z bývalých klášterních zahrad se stala zahrádkářská kolonie. Po roce 2000 byly stavby kláštera v dezolátním stavu. Město Český Krumlov si klášterní areál pronajalo od jeho nového majitelem Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, a začalo připravovat celkovou obnovu.
Proměna klášterních zahrad minoritského kláštera byla vedena především snahou zpřístupnit je veřejnosti. Kromě mimořádného stáří spočívá hodnota těchto zahrad ve staleté tradici zahradnického pěstování léčivých a užitkových rostlin, vinné révy, ovocných stromů a zeleniny. Dalším motivem proměny zahrad proto byl záměr prezentovat bohatství zahradnické tradice klášterních zahrad.
Klášterní zahrady se po proměně dokončené v roce 2015 otevřely veřejnosti. Nalézají se v centru města, a přesto nabízí kultivované a poklidné prostředí k odpočinku. Sbírka rostlin v zahradě je využívána pro edukační programy. Zahrady po dokončené proměně mají potenciál, aby se mohly stát nejen oblíbeným cílem návštěvníků, ale také místem setkávání stálých obyvatel města.

Návrší jihozápadně od českokrumlovského hradu bylo chráněno zřejmě již v období 15. století předsunutou fortifikací. Její součástí tvořil i dodnes dochovaný objekt opevnění v jižní části Kuchyňské zahrady (zámeckého zahradnictví).
Okolo roku 1800 byla v území mezi Kuchyňskou zahradou a zástavbou Rybářské ulice založena Horská zahrada. Ve strmých svazích nad řekou Vltavou zde byly zřízeny dřevěné chodníky, odpočívadla a vyhlídkový pavilon. Horská zahrada byla využívána k procházkám a nabízela malebné výhledy na řeku a na starobylé město. Východní bašta opevnění byla v roce 1824 upravena na zahradní besídku s vyhlídkou. Na přání návštěvníků bylo možno zvednout šindelovou stříšku vyhlídky pomocí pákového mechanismu, umístěného ve sklepě pod vyhlídkou. Zvednutá střecha připomínala svým tvarem slunečník a vyhlídka proto byla pojmenována Paraplíčko.
Po druhé světové válce objekt opevnění postupně chátral. Rovněž Horská zahrada postrádala pravidelnou péči a zarostla náletovými dřevinami. Dlouhodobě neudržovaný svah a skalní výchozy hrozící zřícením se staly rizikem pro domy v Rybářské ulici. Národní památkový ústav připravil v roce 2009 projekt rekonstrukce Horské zahrady.
Motivací proměny území Horské zahrady bylo řada. Bylo třeba stabilizovat skalní svahy a ochránit tak stavby v Rybářské ulici. Zpustlá zahrádka na baště na 5. zámeckém nádvoří čekala na nové využití. Opevnění s vyhlídkou Paraplíčko bylo vybráno pro zřízení zahradnického muzea.
Rekonstruovaná zahrádka na baště se stala jednou z nejoblíbenějších vyhlídek na historické centrum Českého Krumlova a je připravena sloužit jako vstupní objekt do obnovované Horské zahrady. Skalní svahy v Horské zahradě jsou stabilizovány a připraveny pro zřízení vycházkové stezky. Opevnění s vyhlídkou Paraplíčko bylo rekonstruováno a v současnosti se zde připravuje expozice zahradnického muzea.

Budova Ústavu hluchoněmých v Hradci Králové, tzv. Rudolfina, byla postavena podle návrhu architekta Arnošta Jenčovského v letech 1901 až 1902. Je ukázkou novobarokní architektury s typickým bosovaným průčelím doplněným vysokým řadem polosloupů, podpírajících barokizující římsu se štítem a atikou. V interiéru upoutá pozornost dominantní tříramenné schodiště. Rudolfinum bylo na svou dobu výborně vybaveno, byla zde např. tělocvična, bazén nebo kaple a celý objekt byl ústředně vytápěn. Během první světové války budova sloužila také jako vojenská nemocnice. Za první republiky byly přijímány jen české děti, německé musely odejít do Litomyšle. V době druhé světové války se situace obrátila a objekt byl určen pouze německé mládeži. Po obnovení republiky zde vznikla také specializovaná mateřská škola pro děti se sluchovým a řečovým postižením. Po změně režimu byl ústav k 1. září 1948 postátněn a definitivní konec znamenal rok 1952, kdy budovu začala využívat Vojenská lékařská akademie. Později také sloužila jako kožní klinika fakultní nemocnice, a to až do roku 2004. Od té doby byla nevyužitá, což se negativně projevilo na jejím technickém stavu. Už od roku 1958 je budova chráněna jako kulturní památka.
Rekonstrukce byla realizována na základě rozhodnutí Královéhradeckého kraje. Základním záměrem bylo zachování původního charakteru budovy s použitím soudobých prostředků a materiálů.
Opravy nebyly jednoduché. Musely se doplnit prvky, které byly původně v interiéru i exteriéru budovy. Byla opravena fasáda budovy, položena nová dlažba na chodbách, byly zrestaurovány zámečnické prvky na schodišti i veškeré štukové výzdoby, ale především byla zrestaurována původní kaple, včetně nástěnných maleb. Budova prošla celkovou rekonstrukcí od suterénu až po střechu.
Po opravě v budově sídlí Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky.

  • Realizace proměny: 24. 7. 2014 – 30. 10. 2015
  • Iniciátor proměny: Královéhradecký kraj
  • Investor: Královéhradecký kraj, ROP Severovýchod
  • Další partneři realizace proměny: Ing. Luboš Kasper – technický dozor investora
  • Projektant: Ateliér A11 Hradec Králové
  • Realizační firma: PRIMA spol. s r.o.

https://www.turistika.cz/mista/hradec-kralove-rudolfinum 

Po velké rekonstrukci spojené se stavbou věže v roce 1883 byl kostel, poznamenaný dvěma válkami, opravován během komunistické totality jen provizorně. Až uplynulé čtvrtstoletí bylo ve znamení kompletní proměny kostela: od roku 1993 byly opravovány věže měděnou krytinou, od roku 2003 rekonstruovány zákristie, od roku 2009 měněny dřevěné krovy a pálená krytina na střeše, od 2011 probíhala generální oprava varhan, a od roku 2015 byla obnovována vnější fasáda. To vše se zdárně dělo pod vedením kněží, kteří ač vzděláni humanitně, prokazovali značnou technickou zdatnost.
Postupem času se na obnově kostela ve Velkých Pavlovicích podílela řada místních farářů, starostů a zastupitelů, i ochotných farníků. Vzhledem k velkému rozsahu prací prošlo celé dílo několika oddělenými etapami, než si věřící a občané nashromáždili potřebné finanční prostředky. Časové rozpětí bylo přes celou jednu generaci. Zato ale pečlivé provedení opravy bylo v roce 2017 oceněno 1. místem v soutěži „Nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje“.
Nyní je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie opět výraznou a krásnou dominantou Velkých Pavlovic a celého okolí. Domácím dodává pocit sounáležitosti s místem a návštěvníky přitahuje nejen vnějším vzhledem, ale také vnitřní výbavou: novými krovy zpracovanými historickými postupy a bohatou expozicí z dějin chrámu.

Krásnou přírodou je obec doslova obklopena. Labyrintem cestiček se dostanete kamkoli, vzít to můžete lesem i po poli, pěšky i na kole. Minout by však návštěvník neměl naše rybníky. Ty byly uměle vytvořeny v roce 2010. Zahrnují mokřadní nádrž, vodní nádrž a dvě mokřadní tůně. Celkové náklady byly téměř 17,5 mil. korun, velkou část pokryly získané dotace. Největší z rybníků zabírá plochu 30 000 m³ a má hloubku 1,5 metru. Na březích byly vysázeny nově stromy. Kromě příjemného posezení můžete objevovat také zajímavosti interaktivní naučné stezky 21. století. Na ní se podíleli také žáci ZŠ. Díky QR kódům, které jsou umístěny na jednotlivých tabulích, se kdokoli může dozvědět víc a víc informací online.
Cílem projektu je navázat na předchozí krajinářské aktivity, doplnit nová vodní díla o kvalitní stromovou zeleň (vysázeno 164 stromů) a zvýšit biodiverzitu krajiny, podpořit a doplnit současnou vegetaci tvořenou především bylinným patrem, rákosinami a vodními rostlinami o kvalitní stromové patro tvořené místně příslušnými dřevinami. Součástí projektu je také rozmístění informačních tabulí pro návštěvníky této lokality, lavičkami a odpadkovými koši.
Stezka vás provede překrásným prostředím rybníků zasazených do malebného údolí říčky Seziny. Trasa je dlouhá jen něco přes kilometr a svou nenáročností je přístupná všem věkovým kategoriím. Celkem 12 informačních panelů návštěvníky postupně seznámí se zdejší pestrou přírodou, především s místními druhy rostlin a živočichů. Patří mezi ně několik klenotů, včetně těch, které jsou zákonem chráněny. Stezku vybudovala obec Zbyslavice v roce 2016 ve spolupráci s místní základní školou a za finanční podpory Moravskoslezského kraje.

Spojení dvou na první pohled neslučitelných záměrů vyústilo v realizaci jedinečného souboru soch s názvem „Husovy pravdy“ při cestě do bělotínské školy.
Dostavba učebního pavilonu školy způsobila pocit jisté sevřenosti při cestě k hlavnímu vchodu do školní budovy. Na návrh učitelů byl proto zbořen 35 let starý cihlový plot dělící areál školy od farních budov, které po rekonstrukci slouží jako muzeum a mateřská škola. Betonový základ plotu se měl stát posezením pro děti v době přestávek ve vyučování.
Rok 2015 se stal rokem Jana Husa a jeho historicky neměnné pravdy provázely děti po celý rok budovou školy. Právě nadčasovost Husových pravd vyústila po obsáhlé diskusi s dlouholetým profesorem hořické kamenické školy akad. sochařem Michalem Moravcem v realizaci souboru 11 soch s názvem „Husovy pravdy“.
Bělotínské děti denně přicházejí do školy kolem Pravdy, Víry, Lásky, Pokory, Čistoty, Odpuštění, Odvahy, Důstojnosti, Radosti, Svobody a Úcty. Reálně tak došlo k propojení duchovního místa – fary s místem vzdělanosti – školou. Historicky i geograficky nejvýznamnější místo obce ještě doplnila socha sv. Jiří, patrona obce, umístěná před bývalou farou.

Snaha komunistického režimu vyhnat lidi z kostelů vedla k masivní výstavbě obřadních a smutečních síní. I Bělotín takto v 80. letech 20. století zbudoval v těsné blízkosti kostela sv. Jiří smuteční síň, kterou přilepil k nevyužívané márnici. Nízký strop, luxfery a morbidní katafalk nepřesvědčily občany o tom, že by se chtěli na tomto místě loučit s blízkými, a budova zůstala nevyužitá. Obec ji proto na několik let oživila kamenickou dílnou pro dohotovení replik pískovcových prvků opravovaného kostela a fary.
Z rozhodnutí ZO v roce 2011 došlo k přestavbě a rozšíření budovy bývalé smuteční síně, jejímž ústředním prvkem jsou byly gotizující varhany z kostela sv. Urbana v Nejdku. Ty byly nahrazeny větším a modernějším nástrojem z krnovské varhanářské dílny. Stylu hrací skříně varhan byla přizpůsobena střecha, kůr, lavice, okna, dveře.
Před dokončením bylo vedení obce požádáno, zda by nebylo možno nově vzniklý prostor otevřít koncertem dětského sboru. Tedy již ne síň smuteční, ale obřadní.
Prostor byl dovybaven obřadním stolem, slouží tak i k uzavírání sňatků či vítání hostů obce. Stavební práce byly realizovány místními z řad nezaměstnaných, krovy pochází z obecního lesa, dveře, okna, lavice a další vyrobila místní stolařská firma.

Soubor dvou domů (banky s byty a obilního skaldu s garážemi) byl vystavěn na místě obecní nájemní pastoušky spořitelním družstvem Raiffeisenkasse v roce 1938. Po válce sloužila budova banky po několik desetiletí jako mateřská škola s byty a silo získalo ZZN. Po roce 1990 byla školka přestěhována do budovy ZŠ a budova sloužila jako zdravotní středisko a obecní byty. Sýpka byla přebudována na velkosklad textilu, provoz však pro krach firmy nebyl nikdy zahájen.
Situování budov v centru obce – jde o dominantu na křižovatce silnic I/47 a I/48 – vedlo vedení obce k závěru, že je nutno podtrhnout architektonickou hodnotu staveb. Po přemístění lékařů do nových prostor v roce 2010 bylo rozhodnuto vykoupit i bývalou sýpku a oba domy přebudovat na byty. Původní správní budova (vlevo) nese č.p. 97 a bývalá skladová část (vpravo) dostala č.p. 346.
V čísle popisném 97 vzniklo v roce 2012 a 2013 osm bytů pro seniory a zdravotně postižené, v domě 346 pak v roce 2013 a 2014 deset chráněných bytů. Následně bylo revitalizováno a ozeleněno okolí, jež 2. 10. 2014 završilo odhalení čtyř soch s názvem Víly od akademického sochaře Michala Moravce.

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází v těsné blízkosti Švédského mostu ve vesnické památkové zóně Dobřív. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti má na patce vyznačeny ze všech stran sluneční hodiny. Restaurátorský zásah byl proveden v roce 1994 a pak v roce 2003. Záměr vedení obce v péči o kulturní památky byl na doporučení Bc. Jany Cinkeové z odboru školství a kultury v Rokycanech směřován na restaurování soch. Jako první byla vybrána socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 2018 budeme pokračovat sochou svaté Barbory na Švédském mostě.
Restaurátorský záměr vypracovala v roce 2016 paní MgA. Helena Jahodová (Štěrbová), akademická sochařka a restaurátorka s licencí ministerstva kultury. Odborných konzultací a dohledu se ujali PhDr. Viktor Kovařík z NPÚ ÚOP v Plzni a Bc. Jana Cinkeová OŠK MěÚ Rokycany.
Celou realizaci provedla ve svém ateliéru restaurátorka MgA. Helena Jahodová. Dílo je velice zdařilé a získalo ocenění v soutěži Památka Plzeňského kraje v roce 2017.
Socha je součástí cenné technické stavby tzv. Švédského mostu, jedná se o hodnotnou a malebnou skupinu památek společně s další sochou přímo na mostě. Socha sv. Jana Nepomuckého byla zbavena výrazného biologického zasažení, hmota kamene byla zpevněna, chybějící kovové atributy byly obnoveny a poškození podstavy sochy bylo zajištěno. Restaurováním sochy sv. Jana Nepomuckého byla obnovena ikonografická čitelnost díla a jeho zajištění pro budoucnost jako uměleckořemeslného dokumentu své doby.
Restaurovaná socha je jednou z dominant venkovské památkové zóny Dobřív a těší se velkému zájmu návštěvníků.

Fara v Zubrnicích s č.p. 39 je ojedinělou nemovitou kulturní památkou v klasicistním stylu s množstvím zachované stavební výbavy (okna, dveře, podlahy, kování atd.). Její hodnotu podtrhuje spojení s profesorem Vincencem Zahradníkem, jedním ze zakladatelů české filozofie, který zde působil jako farář v letech 1820–1830.
Původní stav fasády této kulturní památky byl alarmující, nacházela se v ohrožujícím stavu. Ze 2/3 byla fasáda opadaná a cihelné zdivo značně poškozené. Hrozilo vydrolení cihel, a tím narušení celkové statiky objektu.
Majitelkou objektu je PhDr. Ilona Rožková. Od roku 2014 budovu bývalé fary postupně rekonstruuje. Během roku 2017 probíhala kompletní obnova vnějších omítek domu za cca 1 mil. Kč.
Konkrétně to znamenalo: čištění tlakovou vodou, okopání omítek, obnovu soklového pásu, hrubé vápenné omítky, hladké vápenné omítky, římsy štítové, římsy korunní, římsy patrové, ostění oken a dvoubarevný nátěr fasády.
V obnovené památce se plánuje zřízení soukromého veřejně přístupného muzea, ubytovací kapacity k mezinárodním, zejména česko-německým, seminářům a specializované knihovny. Obnova a zprovoznění dochované sušárny na ovoce může nechat vyniknout dvěma směrům využití budovy. Reprezentativnímu a intelektuálnímu prostoru v 1. patře a praktickým prostorům v přízemí.
Zubrnice jsou významným místem, kde se zpřítomňuje život vesnice díky postupně rozšiřovanému skanzenu. Jsou zde pořádány jarmarky, ukázky dobových řemesel, funguje zde expozice původní staré školy a krámku. Součástí obce je historická železniční trať s železničním muzeem a elektrotechnické muzeum.

Komplex budov č.p. 3 a 4 byl v roce 2008 prohlášen za kulturní památku, zařazenou do Seznamu nejohroženějších památek ČR. Domy jsou ojedinělým projevem architektury art deca v Ústeckém kraji a svou výjimečností dominují rumburské hlavní obchodní třídě.
Majitel Mgr. Jiří Kovář komplex budov převzal v roce 2009 po oddlužení a jeho současné snahy směřují k obnovení původních funkcí – kavárny a vinárny. Během roku 2017 byla obnovena historická fasáda u domu č.p. 4 – někdejší Clignonovy vinárny.
Cílem je obnovení původního vzhledu celého komplexu a rekonstrukce slavné vinárny, v jejímž předsálí by se nacházely připomínky historie komplexu i dalších staveb architekta Emila Röslera v českoněmeckém pohraničí. Ve shodě s historií by mělo být využito i přízemí č.p. 3, jen namísto prvorepublikové kavárny se uvažuje spíše o restauraci pověstné z období socialismu. Otázka hotel nebo byty zůstává otevřená.
Ku příležitosti rekonstrukce Venuše (dnešnímu názvu předcházel Krym a původní Café Henke) vznikly webové stránky (www.cafe-henke.cz), kde je popsána historie i současný stav objektů. V budově sídlí Spolek přátel Rumburku.
Zdevastovaný komplex převzal současný majitel v listopadu roku 2009. Po vyklízecích a zabezpečovacích pracích, zamezujících dalšímu vloupávání i protékání vody rozbitou nebo ukradenou střešní krytinou, byla v roce 2010 provedena oprava krovu stanové střechy domu č.p.3 (historická budova Café Henke). U č. p. 4 zbývá dokončit pokrytí stanové střechy nad Polotovary. Od roku 2012 je zde nový krov chráněn pouze lepenkou. Po úspěšné obnově čelní fasády bývalé Clignonovy vinárny (cukrárna + Polotovary) zbývá z venkovní strany ještě dodělat její sokl a schody do cukrárny (pouze pracovní název, pravděpodobně bude jiné využití).

Na základě požadavku MPSV schválila Rada ÚK v roce 2007 dva objekty v Rumburku spadající pod Ústav sociální péče Lobendava p.o. – bývalý objekt dětského domova v Matějově ulici a bývalý kojenecký ústav v ul. U Stadionu pro zapojení se do připravovaného projektu transformace a humanizace pobytových zařízení sociálních služeb. Cílem transformace pobytových sociálních služeb je umožnit lidem s postižením žít život v běžném a přirozeném prostředí (chráněné bydlení a DOZP) s využitím komunitních služeb tak, aby byl život lidí s postižením srovnatelný se životem jejich vrstevníků.
Vznikl tak Domov bez hranic Rumburk, který umožňuje postupný přechod části uživatelů do chráněného bydlení v běžném prostředí (rodinné domy, byty) a části uživatelů do služby Domovy pro osoby se zdravotním postižením.
Dotace na 100 % způsobilých výdajů byla poskytnuta z Integrovaného operačního programu. Nezpůsobilé výdaje hradil Ústecký kraj. Obě budovy rekonstruovala firma INSKY spol. s r.o.
Administrativně se na proměně podílel odbor regionálního rozvoje, investiční odbor a odbor sociálních věcí Krajského úřadu Ústeckého kraje.
V budově v Matějově ulici je chráněné bydlení pro 11 uživatelů, v budově v ulici U Stadionu je Domov pro osoby se zdravotním postižením pro 10 uživatelů a sociálně terapeutická dílna pro 25 uživatelů.

V místě dnešní cesty kdysi stávala zeď. Pokračovalo tu středověké opevnění přemyslovského hradu, které nechal ve 14. století vybudovat Karel IV. Od svých šesti let byl na cestách. Vrátil se v roce 1333, tři roky po smrti své matky Elišky Přemyslovny. Z úcty k přemyslovským předkům nechal opravit královský hrad a obnovit opevnění. Zeď byla zbořena patrně v 17. století, kdy Habsburkové nechali vybudovat v prostoru hradního nádvoří barokní zbrojnici a cvičiště. Zbrojnice sloužila jako sídlo vojenské posádky až do zničujícího požáru roku 1927. Poté se místo proměnilo v park a cvičiště v hřiště Slavoje Vyšehrad. Hlavní přístupová cesta získala kolem roku 1970 živičný povrch, který přetrval do roku 2006. Park podél cesty byl zarostlý vysokými keři, které bránily průhledům a snižovaly bezpečnost území.
Celé území sjednotil projekt Královské a knížecí Akropole od Otakara Kuči.
Nová úprava otevřela působivé výhledy na baziliku sv. Petra a Pavla a na staré děkanství. Dlážděnou cestu lemuje hladký chodník z materiálu Terra Way, který je vhodný i pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí. Vyšehrad si dál uchovává svá tajemství a jeho cesty svá poselství. Po staletí nás vedou krajinou a nastavují zkoušky, jejichž zdolávání je na každém z nás.

V jádru gotický, renesančně přebudovaný hrad Grabštejn ve svém nitru ukrývá architektonický i kulturně-historický skvost – kapli sv. Barbory s bohatou manýristickou malířskou výzdobou. Na počátku 90. let 20. století byla Ministerstvem kultury, Státním ústavem památkové péče, dobrovolnými a dobročinnými skupinami, spolky a organizacemi (zejména obecně prospěšnou společností BENEFIČNÍ KONCERTY GRABŠTEJN spolupracující s OÚ Chotyně a MěÚ Hrádek nad Nisou), zahájena desetiletá rekonstrukce hradu, v jejímž rámci byla také obnovena a zrestaurována kaple sv. Barbory.
Roku 1996 byla vysoká vlhkost poškozující nejen malby v kapli sv. Barbory odstraněna odvětrávacími kanálky v podlaze. Postupně se restaurovaly kamenné prvky a mobiliář, byla znovu vytvořena kopie ztraceného oltářního obrazu „Madona pod pomerančovníkem“ z dílny Lucase Cranacha a kopie gotické sochy sv. Barbory. (Její originál byl nalezen M. Winzelerem v r. 2013 v depozitáři Oblastní galerie v Liberci a zrestaurován na počátku r. 2015 z výtěžku Benefičních koncertů, o.p.s.) Po průzkumu maleb bylo v r. 2005 započato jejich restaurování provedené týmem M. Martana. Restaurátorské práce byly ukončeny v r. 2009.
Od r. 2009, kdy byly ukončeny restaurátorské práce v kapli sv. Barbory, je tento sakrální prostor přístupný veřejnosti. Konají se zde prohlídky pro veřejnost, drobné svatební obřady, občas i komorní koncerty či bohoslužby, při nichž je možno slyšet zvuk originálního varhanního pozitivu vyrobeného roku 1692 v dílně neznámého žitavského varhanáře.

Budovu Kampeličky si postavil jako své sídlo místní Spořitelní a záložní spolek „Kampelička“ v letech 1929–1930. Tehdy v ní byly vedle úřadovny Kampeličky i tři malé byty.
Po zrušení Kampeliček převzala prostory Česká pošta a zdravotní středisko. Budova je nyní v majetku obce Mírová pod Kozákovem. Postupem času začalo do budovy zatékat a vstupní schodiště se rozpadávalo. Byla zde prováděna pouze nutná údržba. Celkový vzhled budovy byl velmi špatný.
Po ukončení úpravy návsi, na které se budova nachází, byl neutěšený stav budovy o to nápadnější. Proto bylo rozhodnuto o opravě.
Budova je nyní zateplená, má nová okna i novou střešní krytinu. Celkový vzhled zapadá do nově upravené návsi.

C.k. střelecký sbor si nechal v letech 1899–1921 postavit podle plánů vídeňských architektů Fellnera a Helmera hotel. V roce 1930 byl objekt pojmenován Národní dům. Rok 1937 byl pro něj velmi zásadní – prošel modernizací a rekonstrukcí. Rok 1955 byl naopak katastrofální, vyhořelo čtvrté patro a při následné rekonstrukci musela být vyměněna část střechy. Rok 1992 přinesl nepovedenou privatizaci a následné letité vleklé soudní spory objektu velmi uškodily. Léta zatékání, růst houby a zmizení původního interiérového vybavení, to vše poškodilo někdejší národní dům více než obě světové války.
Po dlouholetém chátrání objektu a postupné degradaci nenahraditelných historických hodnot přistoupil vlastník k náročné obnově. Problémem byla nejen finanční náročnost, ale i technická stránka, pokud měly být použity dobové či alespoň památkářsky přijatelné postupy. Společnost Eltodo, která je v současnosti vlastníkem, se však k takto náročnému úkolu postavila ve spolupráci s památkáři čelem.
V současné době je objekt zcela zrekonstruován a slouží již svému původnímu účelu. Je zde hotel, dvě restaurace, vinárna, salonky a společenský sál, ve kterém pravidelně vystupuje Karlovarský symfonický orchestr, dále se zde konají plesy či jiné společenské akce.

Z iniciativy DDM Bludiště Chodov se zrodil záměr vybudovat zahradu ekologického centra. Pro tyto účely se jevil jako nejvýhodnější nevyužívaný školní areál 3. ZŠ v Husově ulici. Jedná se o dva pozemky: školní dvůr – z větší části zadlážděný nebo vybetonovaný – a zahradu s travnatou plochou a několika dřevinami.
Realizace byla provedena dle projektové dokumentace Ateliéru zahradní a krajinářské architektury Mariánské Lázně (Ing. Vladimír Dufek, Ing. Tomáš Prinz) firmou 3xN a zahradní úpravy Zahradní a parková společnost Mariánské Lázně.
Cílem proměny bylo vytvořit prostor pro činnost ekologického centra, školní výuku i školní družinu. Původně prázdné a neupravené plochy mají užitečnou náplň. Školní dvůr slouží žákům 1.–5.třídy. V duchu podpory zdravého životního stylu zde může probíhat výuka i odpočinkové aktivity. Zahrada pro děti ze 6.–9. třídy umožňuje výuku přírodních věd, relaxaci, kulturní a sportovní vyžití.

Město Prachatice dlouhodobě podporuje třídění odpadů. V centru města není možné umístit separační hnízdo s kontejnery, proto je zde provozován pouze pytlový sběr plastů z domácností. Návštěvníci centra ale rovněž produkují odpad, který lze třídit – například lahve od pití nebo sáčky od svačiny.
Zároveň s nabídkou inteligentních košů jsme získali i informaci o možnosti podat žádost o dotaci na pořízení košů z Operačního programu životní prostředí. Žádost jsme podali a OPŽP náš projekt podpořil.
Koše jsou v sadě papír-plast, přičemž koš na plast obsahuje lis na solární pohon, který odpad stlačí a zvyšuje tím kapacitu koše. Koše jsou umístěny v deseti lokalitách, vždy poblíž běžného odpadkového koše, aby byli uživatelé motivování k třídění běžného odpadu. Koše mají instalované čidlo, které monitoruje, jak jsou plné, a vysílá signál obsluze, která pak může operativně reagovat a koš vyprázdnit.